Šáršulčiny stránky na Blog.cz

Begonie, kysaly (Begonia)

Existuje mnoho druhů begónií (kysaly) a všechny jsou svým způsobem nádherné.

BOTANICKÝ NÁZEV:
Begonia semperflorens, Begonia glaucophyla, Begonia lorraine, Begonia tuberhybrida.Begónie ozdobné květem- Begonia x elatior, Begonia 'Alma', 'Renaissance', Schwabenland', 'Susi', 'Goldstar', Begonia limmingheana, Begonia corallina, Begonia serratipetala, Begonia metallica, Begonia egregia, Begonia coccinea, Begonia 'Comte de Miribel'.
POPIS:
Existuje mnoho druhů begonií a všechny jsou svým způsobem nádherné. Patří k nim jak druhy ozdobné listem, tak druhy ozdobné květem. Begonie jsou krásné pokojové rostliny s dužnatými, poněkud pokroucenými listy. Na stopce jsou samčí i samičí květy. Ze samičích květů se nad okvětními lístky tvoří trojpouzdrá tobolka. Většina begónií, když se jim vytvoří příznivé podmínky, kvete celé léto, mohou kvést i na podzim a dokonce v zimě. Všechny begonie se dělí do dvou základních skupin: na begonie ozdobné květem a begonie ozdobné listem.
Begonie ozdobné květem:
Jejich hodnota spočívá v kráse a bohatství květů. Mezi begonie ozdobné květem patří stálezelené rostliny, které je možné po celý rok pěstovat v pokojových podmínkách, jako například begonie stálekvetoucí. Jedněmi z nejefektněji kvetoucích begónií jsou begonie pěstované z hlíz, což jsou hrnkové kultivary, jako například hybridy begonie lorraine a hybridy begonie elatior. Tyto rostliny po odkvětu uvadají a obyčejně se vyhazují. Begonie rostoucí z hlíz kvetou v létě a na podzim (při dobré péči od jara do prosince), na zimu ztrácejí listy. Na podzim, když přecházejí do období vegetačního klidu, je méně zaléváme a po opadání listů je přestáváme zalévat úplně. Z hlíz očistíme zeminu a uschováme je v bedně s pískem v chladné místnosti. Při přezimování hlíz v květináči při pokojové teplotě je občas pouze mírně zaléváme, aby nedošlo k jejich zahnívání.
Begonia corallina je velká keříčkovitá rostlina se vzpřímenými stonky. Listy mají protáhlý, vejčitý tvar se zašpičatělými konci a zoubkovanými okraji, jsou dlouhé až 15 cm. Povrch listu je zelený s bílým žíháním nebo skvrnkami. Sytě růžové kvítky tvoří mnohočetná hroznovitá květenství.
Begonia coccinea je velká, málo rozvětvená keříčkovitá rostlina se vzpřímenými stonky. Listy jsou podlouhlé, vejčitého tvaru se zpeřeným okrajem, dlouhé až 12 cm. Povrch listu je hladký a lesklý, světle zelené barvy. Sytě červené kvítky tvoří latu.
Begonia glaucophyla je keříčkovitá, dobře rozvětvená rostlina s převislými výhony. Listy vejčitého tvaru se zahnutými konci a lehce zpeřeným okrajem jsou dlouhé maximálně 12 cm. Povrch listu je hladký, sytě zelené barvy, zrubu načervenalý. Červené kvítky o průměru asi 1,5 cm tvoří hrozen.
Begonia semperflorens (stálekvetoucí) je nevelká keříčkovitá rostlina. Kulaté listy, na krajích lehce sklopené, mají délku až 6 cm. Na povrchu je list světle zelený, ale může být i tmavě zelený s načervenalým odstínem. Kvítky o průměru až 2,5 cm mohou být jednoduché nebo složené, bílé, růžové nebo červené barvy, tvoří latu na krátké stopce.
Begonia Lorraine patří do skupiny hybridů. Rostliny tvoří nevelké keříky se slabými stonky, vysoké maximálně 50 cm. Kulaté listy jsou na okrajích zpeřené, průměr mají až 10 cm. Povrch listu má zelenou až tmavě zelenou barvu. Jednoduché nebo složené, bílé, růžové nebo červené kvítky na krátkých stopkách o průměru přibližně 2,5 cm tvoří latu.
Begónie skupiny elatior Begonia Elatior patří do skupiny hybridů. Rostliny tvoří nevelké keříky vysoké až 35 cm. Kulaté, na okrajích zoubkované listy o průměru až 10 cm rostou na načervenalých tenkých stoncích. Povrch listu je zelený. Bílé, růžové, červené aj. kvítky s průměrem přibližně 5 cm, na krátkých stopkách, tvoří latu.
Begonia tuberhybrida (begónie hlíznatá) patří do skupiny hybridů. Listy srdcovitého tvaru se zašpičatělými konci a zoubkovanými okraji jsou dlouhé 10-15 cm, na povrchu zelené. Jednoduché nebo složené květy o průměru 8-9 cm mají bílou, růžovou, červenou i jinou barvu. Existují také převislé begonie druhu begonia tuberhybrida pendula s jednoduchými nebo polo-složenými květy bílé, žluté, červené, růžové nebo oranžové barvy.
ČELEĎ:
Begoniaceae, kysalovité.
PŮVOD:
Tropických částí Asie, Afriky a Ameriky.
TEPLOTA:
Mírná. Teplota nad 20°C je pro begonie nevhodná. Teplota v zimě by měla být 17 - 18°C, rozhodně ne nižší než 15°C.
OSVĚTLENÍ:
Begonie potřebují hodně světla, ale v poledních hodinách je potřeba je chránit před přímým slunečním zářením. V době květu nesmějí být v oknech na sebe natěsnány, aby si květy navzájem nebránily v růstu. Pro zajištění správného růstu je třeba květináče na oknech pravidelně otáčet.
ZÁLIVKA:
Na jaře a v létě hojná, avšak bez přemokření. Begonie totiž nesnáší stání ve vodě, ale ani vyschnutí zemního balu. Voda musí být měkká a odstátá. Hlíznaté hrnkové begonie se v zimě nezalévají a uchovávají se v suchém rašelinovém substrátu.
VLHKOST VZDUCHU:
Begonie mají rády vysokou vlhkost vzduchu. Nutností je pravidelné orosování, je možné také květináče s begoniemi postavit na podnos nebo do bedničky s mokrou rašelinou nebo mechem.
PŘESAZOVÁNÍ:
Časně z jara se hlízy zasadí do čerstvé zeminy. Oddenkové begonie se přesazují podle potřeby, když jim květináč už nedostačuje. Zemina musí být výživná, složená z vyhnojené listovky a drnovky s přídavkem malého množství jehličnaté půdy a říčního písku. Zemina se nesype až po okraj květináče, ale doplňuje se až po vytvoření vedlejších kořenů. Rostliny se umístí na světlé okno, kde se brzy olistí a přibližně za 40 až 50 dní vyraší první poupata.
HNOJENÍ:
Begonie ozdobné květem je užitečné začít hnojit od doby nasazení poupat tekutým komplexním hnojivem pro kvetoucí pokojové rostliny, a to jednou za dva týdny. Nepoužívat dusíkatá hnojiva pro rostliny zdobné listem, protože podporují růst listů a zamezují kvetení.
MNOŽENÍ:
Begonie se rozmnožují řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tak, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úrovní půdy.
ŠKUDCI, CHOROBY:
Skvrny zpočátku hnědé, pak šedé a plesnivé:
Příčinou je Botrytis. Begónii vždy od ostatních rostlin vzdalte a na napadené listy použijte systémový fungicid. Plíseň šedá se více šíří, jestliže má rostlina nedostatek světla a pokud má své stanoviště v neprovětrávaných místech s vyšší vzdušnou vlhkostí.
Škodlivý hmyz:
Begónie bývají nejčastěji napadány mšicemi a sviluškami.
Žloutnutí listů:
Příčinami bývají nejčastěji: příliš málo světla a příliš málo nebo příliš mnoho vody. Sledujte však pečlivě také ostatní příznaky.
Ztráta listů:
Příčiny mohou být různé, pozorujte ostatní příznaky. Pokud má Begónie stonky slabé a vytáhlé, pak má vždy nedostatek světla. Listy zasychají a kroutí se, pokud má Begónie stanoviště na příliš teplém místě. Pokud její listy vadou a zahnívají, je v substrátu příliš mnoho vody.
Špičky listů hnědnou:
Příčinou je příliš suchý vzduch.
Světlé a zahnívající listy:
Příčinou je příliš mnoho vody při zálivce.
Bílé práškovité skvrny:
Příčinou jsou Padlí. Begónii vždy od ostatních rostlin vzdalte. Nezapomeňte jí napadené listy odstranit a použijte systémový fungicid. Okolí rostliny častěji provětrávejte a vyvarujte rostlinu příliš chladnému stanovišti.
Poupata opadávají:
Příčinou je buď příliš suchý vzduch, nebo nedostatečná zálivka.
Rostlina hyne:
Příčiny mohou být různé. Nejčastějšími bývá hniloba kořenů v důsledku častěji mokrého substrátu. Mohou jimi však také být kořenová háďátka (bobulovité zduření na kořenech) nebo larva lalokonosce (požerky hlíz).

Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus)

Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) je krásný, rychle rostoucí strom pyramidální formy s modrošedými, zelenými listy.

BOTANICKÝ NÁZEV:
Eucalyptus gunnii a Eucalyptus citriodora.
POPIS:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) je krásný rychle rostoucí strom, pyramidální formy, s modrošedými, zelenými listy, které jsou pokryty jakoby voskovým povlakem. Vyznačuje se vůní typickou pro eukalypty, která je obsažena v rostlinném oleji. Pro Eucalyptus jsou charakteristické rozdílnosti v listech. Mladá rostlina má měkké listy, šedomodré barvy, vejcovitého tvaru s charakteristickou vůní. Na starých větvích přechází k prodloužené formě, jsou méně dekorativní, jsou kožovité. Květy jsou jednoduché. V domácích podmínkách kvete Eukalyptus řídce. Plodem je čtverhranná tobolka.
V pokojových podmínkách se pěstují druhy Eucalyptus gunnii a Eucalyptus citriodora. Jsou to nevysoké, pomalu rostoucí stromky, o výšce 1,5 metru. Eukalyptus má listy, které se používají k léčení zánětů.
ČELEĎ:
Myrtaceae, myrtovité.
PŮVOD:
Austrálie.
TEPLOTA:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) potřebuje teplotu přiměřenou, asi 16 až 18°C, v zimě 10 až 12°C. V létě můžeme rostlinu dát na balkon či terasu.
OSVĚTLENÍ:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) vyžaduje jasné, ale rozptýlené světlo, některé druhy vyžadují i přímé sluneční záření. Dobře roste na východních a západních oknech.
ZALÉVÁNÍ:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) potřebuje od jara do podzimu zálivku bohatou. V zimě je zálivka omezená. Zemina by měla být v celém období vždy mírně vlhká.
HNOJENÍ:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) hnojíme vždy od dubna do srpna každé 2 týdny komplexním minerálním hnojivem pro pokojové rostliny.
VLHKOST VZDUCHU:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) zvláštní požadavek na vlhkost vzduchu nemá, rosení proto není nezbytné.
PŘESAZOVÁNÍ:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) přesazujeme každé 2 až 3 roky, vždy na jaře.
Doporučené složení zeminy: směs drnovky a kompostové či listové zeminy, doplněná o říční písek.
ROZMNOŽOVÁNÍ:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) se rozmnožuje semeny, které se vysévají v únoru či březnu. Doporučuje se vyhřívání zeminy. Při tomto způsobu by se měla udržovat teplota kolem 18°C. Semena vzklíčí během týdne.
ŠKŮDCI, CHOROBY:
Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) je škůdci a chorobami napadán jen velmi vzácně.

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Břečťan popínavý je nejrozšířenější, nenáročná pokojová i venkovní rostlina.

BOTANICKÝ NÁZEV:
Hedera helix, Hedera helix 'Harald' (s téměř ovalnými a zaoblenými listy), Hedera helix sagittaefolia (s hvězdicovitými listy), Hedera helix cristata a Hedera helix 'Ivalace' (se zvlněnými okraji), Hedera helix 'Annette' a Hedera helix 'Green Ripple' (s rovnými okraji čistě zelené barvy ), Hedera helix 'Eva' a Hedera helix 'Mona Lisa' (s téměř žlutými listy); Hedera helix 'Jubilee', Hedera helix 'Glacier' a Hedera helix 'Glorie de Marengo' (se skvrnitými listy ), Hedera helix 'Ingrid', Hedera helix 'Gold Child', Hedera helix 'Gertrud Stauss', Hedera helix 'Schfer', Hedera helix 'Konigers Auslese', Hedera helix 'Calico'.
POPIS:
Břečťan popínavý je bezesporu nejrozšířenější pokojovou rostlinou. Za prvé je to velmi dekorativní, popínavá rostlina, která zaplňuje dostatek prostoru. Dobře se hodí do jakéhokoliv interiéru. Za druhé je to velmi nenáročná rostlina, která může být i ve stínu. Za třetí se velmi snadno rozmnožuje. Rostlina může být používána pro svislou dekoraci, je dobře popínavá. Jestli břečťan popínavý má oporu, tak se krásně vine do výšky za pomoci přísavek, které jsou umístěny na opačné straně stonku. Kvete velmi zřídka, většinou ve stáří 10 až12 let. Po květu se objevují velmi jedovaté bobule. Zalévá se přiměřeně. Když rostlinu postřikujeme, tak nejen lépe roste, ale také se dobře přizpůsobí suchému vzduchu. Dobře se rozmnožuje vrchními řízky během celého roku. Mladé rostliny se přesazují každý rok, později jednou za 2 až 3 roky.
Pro pěstování v kultuře se v první řadě hodí drobno- a pestrolisté druhy, které se odlišují vzory (barvou), tvarem a velikostí listů. Nejrozšířenějąím druhem je Břečtan popínavý (Hedera helix), tento druh má mnoho variet:
- variety s téměř ovalnými a zaoblenými listy (Hedera helix Harald, Hedera helix scutifolia),
- variety s hvězdicovitými listy (Hedera helix sagittaefolia),
- variety se zvlněnými okraji (Hedera helix cristata, Hedera helix Ivalace),
- variety s rovnými okraji, čistě zelené barvy (Hedera helix Annette, Hedera helix Green Ripple),
- variety s téměř žlutými listy (Hedera helix Eva, Hedera helix Mona Lisa),
- variety se skvrnitými listy (Hedera helix Jubilee, Hedera helix Glacier, Hedera helix Glorie de Marengo).
ČELED´:
Araliaceae, aralkovité.
PŮVOD:
Eurasie, Severní Afrika.
UMÍSTĚNÍ:
Může být umístěna i ve stínu.
Teplota:
Mírná nebo nízká, v noci ne více ne 16 °C, minimum v zimě 14°C. Při pravidelném rosení dobře přezimuje také v běžné pokojové teplotě.
Světlo:
Břečťan špatně snáší přímé sluneční paprsky. Především pestrolisté druhy upřednostňují dobře osvětlené místo a nemají rády změny v umístění, zvláště co se týká zdroje světla. Břečťany zelených variet je možné zařadit ke stinným rostlinám, ale přesto je pro ně světlé stanoviště vhodnější. V zimě je nutné umístit je na nějaké světlejší místo.
Zálivka:
V létě je zálivka mírná, v zimě střídmá. Zemina nesmí vyschnout, musí být stále vlhká, ale ne příliš mokrá.
Hnojení:
Od března do srpna se přihnojuje komplexním hnojivem pro dekorativní listnaté pokojové rostliny. Přihnojuje se každé dva týdny.
Vzdušná vlhkost:
Má ráda vlhký vzduch. Potřebuje časté rosení v létě a také v zimě, jestliže se nachází na teplém stanoviti. Pokud je to možné, pravidelně se omývá pod sprchou.
Přesazování:
Mladé rostliny každoročně na jaře, dospělé co dva roky. Doporučený poměr zeminy: 1 díl drnovky, 1 díl rašeliny, 1 díl kompostové zeminy, 1 díl listovky a 1 díl písku.
Množení:
Řízky, které mají často vzdušné kořeny. Pro lepší zakořenění se řízky zakrývají skleněnou lahví nebo sáčkem.
Škůdci, choroby:
V teplých a především suchých stanovištích je často napadena štítovkou. Svilušky (teplé přezimování).